FERDINAND OPUŠTĚN
FERDINAND
OPUŠTĚN
KE SKLADBĚ
Uvázal provaz pod jejich místem. Tam v rohu byli zvyklí sedávat. Přál si, aby ho našla, snad mu v ten moment odpustí, až ho uvidí potrestaného životem.
Když vylezl na židli a už chtěl vsunout hlavu do oprátky, strhla ho k zemi stařecká ruka. Ten, kdo býval Ferdinand, se na něj hrubě obořil a odhodil ho na zem. Stařec se však hbitě zvedl a opět ho uchopil:
„Nedělej to, příteli.“ Byl to děd Měch. Byl však jiný. Jeho oči svědčily o přítomnosti rozumného člověka.
KE SKLADBĚ
KE SKLADBĚ
Uvázal provaz pod jejich místem. Tam v rohu byli zvyklí sedávat. Přál si, aby ho našla, snad mu v ten moment odpustí, až ho uvidí potrestaného životem.
Když vylezl na židli a už chtěl vsunout hlavu do oprátky, strhla ho k zemi stařecká ruka. Ten, kdo býval Ferdinand, se na něj hrubě obořil a odhodil ho na zem. Stařec se však hbitě zvedl a opět ho uchopil:
„Nedělej to, příteli.“ Byl to děd Měch. Byl však jiný. Jeho oči svědčily o přítomnosti rozumného člověka.
„Prosím. Nedělej to!“ Hystericky ho držel, se slzami v očích. On ale nedokázal starci dát jedinou kladnou reakci, pouze vrásčitá maska hleděla na kdysi známou tvář.
„Kdo jiný by měl mít pochopení pro ztýranou duši? Vyslechni mě, i kdyby to měla být poslední věc, kterou uděláš,“ nenechal se stařec ovlivnit apatickým, duševně nemocným výrazem. Stařec se na něj díval ve víře. Viděl v něm to, co on už v sobě dávno neviděl.
~ úryvek z knihy FERDINAND Labyrint & Srdce
Uvázal provaz pod jejich místem. Tam v rohu byli zvyklí sedávat. Přál si, aby ho našla, snad mu v ten moment odpustí, až ho uvidí potrestaného životem.
Když vylezl na židli a už chtěl vsunout hlavu do oprátky, strhla ho k zemi stařecká ruka. Ten, kdo býval Ferdinand, se na něj hrubě obořil a odhodil ho na zem. Stařec se však hbitě zvedl a opět ho uchopil:
„Nedělej to, příteli.“ Byl to děd Měch. Byl však jiný. Jeho oči svědčily o přítomnosti rozumného člověka.
„Prosím. Nedělej to!“ Hystericky ho držel, se slzami v očích. On ale nedokázal starci dát jedinou kladnou reakci, pouze vrásčitá maska hleděla na kdysi známou tvář.
„Kdo jiný by měl mít pochopení pro ztýranou duši? Vyslechni mě, i kdyby to měla být poslední věc, kterou uděláš,“ nenechal se stařec ovlivnit apatickým, duševně nemocným výrazem. Stařec se na něj díval ve víře. Viděl v něm to, co on už v sobě dávno neviděl.
~ úryvek z knihy FERDINAND Labyrint & Srdce
„Prosím. Nedělej to!“ Hystericky ho držel, se slzami v očích. On ale nedokázal starci dát jedinou kladnou reakci, pouze vrásčitá maska hleděla na kdysi známou tvář.
„Kdo jiný by měl mít pochopení pro ztýranou duši? Vyslechni mě, i kdyby to měla být poslední věc, kterou uděláš,“ nenechal se stařec ovlivnit apatickým, duševně nemocným výrazem. Stařec se na něj díval ve víře. Viděl v něm to, co on už v sobě dávno neviděl.